Rozdíl mezi interním a externím koučem spočívá v jejich vztahu k organizaci a vnímání nezávislosti, důvěry a kontextu.

Interní kouč:

Je součástí organizace – buď v rámci HR/L&D oddělení, nebo z jiné části firmy, ale s koučovacím výcvikem. Mívá hlubší porozumění firemní kultuře, struktuře a interním procesům. Může být velmi efektivní při dlouhodobém rozvoji leadershipu, podpoře týmové dynamiky nebo implementaci koučovací kultury napříč firmou.

Výhody:

• Zná prostředí, jazyk a výzvy organizace.
• Dostupnější a levnější než externí řešení.
• Vhodný pro širší škálu zaměstnanců včetně juniorních pozic.
  

Nevýhody:

• Může být vnímán jako méně neutrální (konflikt zájmů).
• Důvěra může být nižší kvůli obavám ze zachování důvěrnosti.
  

Externí kouč:

Přichází zvenčí a není zaměstnancem organizace. Nabízí větší odstup, objektivitu a důvěrnost. Často se používá pro top management, executive koučink, mentoring zakladatelů nebo jako specialista na konkrétní témata (např. burnout, time management, emoční inteligence).

Výhody:

• Vysoká míra důvěry a nestrannosti.
• Možnost volby různorodých stylů koučování (např. AAM, mindfulness, systemický přístup).
• Vhodný pro peer coaching nebo individuální development plán.
  

Nevýhody:

• Vyšší cena.
• Menší znalost vnitřního prostředí firmy.
  

V praxi se stále častěji objevuje kombinace obou přístupů, a to v rámci hybridních koučovacích programů – např. přes platformy typu MindNudge, kde si firmy vybírají z různých partnerů (koučů) dle potřeb svých zaměstnanců a umožňují tak cílený i škálovatelný seberozvoj.

Doporučené zdroje:

• Internal vs External Coaching: Differences and Expectations
• The Right Time to Get Yourself a Career Coach

‍